| Vzpomínky v časech krušných 25.3.2020 21:59 (aktualizováno 31.3.2020 20:19) | Uhříček Břetislav | Přečteno: 4150× |
V době, kdy čas začíná být relativním pojmem, kdy jsou pozitivní zprávy v nedohlednu a za dobrou zprávu musíme počítat i to, že jinde je mnohem hůř, je možná vhodná chvíle zavzpomínat na něco, co tu zůstane zapsáno zlatým písmem v dobách nejen po koronaviru, ale i v dobách i po nás samotných.
Není toho mnoho co má a bude mít jednoznačný pozitivní historický výklad. Není to Karel IV, ani Jan Žižka a není to ani Jan Hus. Není to T. G. Masaryk a není to ani Václav Havel. Ale kde je historie nejen tolerantní, ale také nekompromisní, tak to jsou sportovní zážitky zapsané do národní, či světové historie.
Pro poválečnou generaci to byl neskutečný zlatý olympijský hetrik Emila Zátopka. Pro generaci, která zažila rok 1968, to byla olympijská vítězka Věra Čáslavská a její postoj na OH v Mexiku a ještě více utkání nášich hokejistů na MS 1969, kdy dokázali 2x porazit tehdejší symbol zla, sovětskou sbornou a národ zažíval opojení a odpuštění zároveň, shrnuté v transparentu - "Nevadí, že není zlato, ty dva pátky stály za to!"
To co máme již daleko více zažíté, díky bohatým televizním přenosům, tak to je zlatá jízda našich hokejistů v Naganu. Atmosféra, euferie a hrdost byly nakažlivější než současný koronavirus. Ale Naganem to neskončilo. Celý tento úvod volím kvůli zatím poslednímu neuvěřitelnému zápisu do světové sportovní historie. Připoměl jsem si ji díky moderní vymoženosti, kterou není jen televize, ale televize propojená s internetem. Přestože neumím německy, pustil jsem si těch pár minut možná 10x a právě v němčině v podání švýcarských komentátorů je ten prožitek ještě zářivější. Protože ten pocit radosti, hrdosti a nakonec i usměvu z něčeho neuvěřitelného byl a je opojný. Vždyť svět byl u vytržení více než my doma. Jde o 2 roky starý šot, ale kdy jindy si jej připomenout, když ne teď. Snad vás potěší stejně jako mě.
Díky Emile, díky Věro, díky hokejisté a díky Ester Ledecká.
